II. Brigáda zvláštního určení

Popis činnosti

Zpráva pro rodiče:
plánovaný návrat v sobotu 23.8.2025 do Prahy na parkoviště K+R Opatov je v 17:15.

První den: 10.8.2025

Příjezd na vojenský dětský tábor: Mise splněna!

Když se na bráně letního tábora rozlehlo zvučné „Pozor!“, bylo jasné, že vojenská tematika začíná už od prvního kroku. Všichni táborníci dorazili v naprostém pořádku, nikdo se neztratil v lesním maskování ani si nespletl bunkr s bufetem. Rodiče předali děti s úsměvem a lehce podezřívavým pohledem, jak dlouho jim děti budou salutovat doma.

Po kontrole batohů, která by potěšila i zkušeného velitele zásobování, se ukázalo, že místo výbušnin si děti přivezly pouze neškodné plyšáky (v maskovacích barvách, samozřejmě) a zásoby bonbónů až do konce turnusu. Ani jeden táborník se nepokusil propašovat komunikační zařízení vyššího řádu než walkie-talkie, takže rozvědka zůstává čistá.

Zatímco velitelé tábora mapovali terén a plánovali bojové aktivity, děti už zakládaly první přátelství a vyměňovaly si tajné signály – většinou mrknutí a šustění balíčku sušenek. Všichni byli tak spokojení, že by i generál z první republiky rozpoznal, že morálka jednotky je na nejvyšším možném levelu.

A tak začíná léto plné maskování, dobrodružství a taktické hry, kde jedinou bitvou bude boj o poslední lízátko ve skladu zásob. Mise „šťastný příjezd“ byla úspěšně splněna – všichni účastníci jsou v bezpečí, v dobré náladě a připraveni na den plný vojenských i veselých zážitků!

Druhý den: 11.8.2025

Druhý den ve znamení vojenského dobrodružství

První polovina dne začala stylově – bojem s rosou v trávě, která nám statečně promáčela ponožky ještě před tím, než jsme oficiálně vyrazili na průzkum okolí. S mapou v ruce a odhodláním v očích jsme objevili nejen ztracenou ešusku z roku 1998, ale i nečekaně nenápadné mraveniště, které se pokusilo mobilizovat k obraně svého území, když kolem prošel náš průzkumný oddíl. Kromě trénování polní chůze mezi kopřivami jsme si také procvičili umění orientace, což znamenalo, že alespoň polovina táborníků našla cestu zpět bez použití mobilní aplikace.

Odpoledne se neslo v duchu ženijní a střelecké přípravy. Někteří zvládli postavit most přes imaginární řeku z jedné větve a tří kapesních nožů, jiní se naučili, že zásady bezpečného zacházení s airsoftovou zbraní zahrnují hlavně to, že na zásobník se neklepe kladivem. Den jsme zakončili u táborového ohně, kde se ukázalo, že vojenská strategie opékání buřtů je mnohem náročnější než ranní průzkum – zvlášť když si člověk buřta místo na klacek napíchne na vojenský podstavec na kompas (taky má na konci špičku). Atmosféra byla odhodlaně bojová a buřty na uhlících získaly čestné vyznamenání za statečnost v žáru boje. Nakonec chutnali všem.

Třetí den: 12.8.2025

Třetí den vietnamského vojenského tábora: Kdo přežije, vyhrává!

Jestli někdo čekal, že třetí den tábora bude prostor na odpočinek, byl na omylu. Ráno začalo jako z akčního filmu – pouze místo dramatické hudby nám pípaly vysílačky a mapa voněla novotou (nebo možná obědem ze včerejška). Dopolední výcvik v radistice prověřil, kdo si zvládne zapamatovat víc než dvě písmena Morseovy abecedy, a kdo to raději zahraje na tichou poštu. V topografii jsme se učili, kde je sever… k překvapení všech většinou tam, kde je strávník.

Po vydatném obědě (rýže na všechny způsoby) přišel čas na odpolední akci: navigátor. Vybaveni buzolami, zápisníky a odhodláním, jsme hledali cestu po táboře – někteří stále bloudí, ale působí velmi odhodlaně. Střelecký výcvik prověřil, kdo má nejlepší mušku (a kdo je schopen omylem trefit vlastní botu). Nejlepší střelci byli slavnostně pasováni na táborové ostrostřelce, ostatní dostali útěchu v podobě extra knedlíku k večeři.

Před večeří nás čekal slavnostní okamžik – přísaha. Všichni nastoupili v nejlepších možných uniformách (některé tepláky snesou označení „maskáčové“ jen se zavřenýma očima) a s vážnými výrazy slíbili, že budou ctít pravidla tábora, nedělat zmatek a nikdy si nesplést prádelní šňůru s lanem na lezení.

Po večeři jsme se vrhli do šití lokálního oblečení, protože Vietnam je nejen zemí rýže, ale i pestrých barev a krejčovských dovedností. Výsledkem byly originální modely, které by některé módní návrháře přivedly k slzám – dojetím i hrůzou.

Třetí den jsme přežili. Sice máme pár puchýřů, nové zážitky a někteří i nový šátek, ale hlavně – pořád máme smysl pro humor. Tábor pokračuje!

Čtvrtý den: 13.8.2025

Balónková válka a noční dobrodružství aneb když airsoft potká polní kuchyni tak se rodí legendy

Čtvrtý den vojenského tábora začal tak, jak by to čekali jen ti největší stratégové – operací, které by záviděl i generál Patton. V hlavní roli: vietnamské sklady představované balonky, které se tvářily nebezpečněji než skutečné zásoby rýže. Naši stateční vojáci dostali za úkol zneškodnit tyto balónkové bašty s pomocí airsoftové zbraně, což vyžadovalo špičkovou mušku, nervy z ocele a poctivou dávku štěstí. Balónky se vznášely a uhýbaly, jako by je trénovali přímo na olympiádu v úniku před střelbou.

Jelikož v táboře nic není nemožné, na americké straně vzniklo bojové vozidlo M113. Stačila trocha tábornického nadšení, několik kartonů, pár metrů tesapásky a za dvě minuty tu stála neporazitelná opancéřovaná krabice na kolečkách, která s hrdostí chránila svou posádku. Ochranné vlastnosti byly diskutabilní, zato estetická hodnota – neocenitelná. Kdyby kolem procházel generál, určitě by požádal o návod na výrobu do Pentagonu.

Po obědě se atmosféra změnila. Z vojenské operace se tábor proměnil na logistickou centrálu, kde hlavní zbraní byl spacák, baterka a repelent. Táborníci balili, vymýšleli, jak nacpat do batohu vše potřebné (a spoustu nepotřebného), připravovali se na odchod k nočnímu přežití. Trénink na skládání spacáku probíhal pod heslem „čím menší, tím lepší“, a nakonec se povedlo.

Po cestě zněly bojové pokřiky, někteří účastníci ovšem bojovali spíš s batohem než s nebezpečím. Na místě se rozjela polní kuchyně, kde se z vaření stala kulinářská show pod širým nebem. Maso, cibule i česnek se míchaly s příběhy o přežití a výsledkem byly pokrmy, které by v Masterchefu rozhodně prošly minimálně do druhého kola. U ohně se vyprávěly historky, polykaly zbytky z ešusů, a team si znovu ověřil, že s trochou humoru přežije vše – dokonce i velmi kreativní kuchařské experimenty.

Den plný akce, smíchu, balónků a kotlíkového guláše. Legendy tábora jsou napsány právě těmito dny!

Pátý den: 14.8.2025 

Zápisky z vojenského dobrodružství

Hrdinové, pastičky a vodní výzvy – když se z tábora stane bojiště (ale jen trochu!)

Prvních paprsků se dočkali jen ti nejstatečnější, ti, kteří přežili noční výsadek pod širým nebem. Návrat do tábora probíhal ve znamení hrdinského vyprávění o tom, jak se v noci lovily komáři, hledaly ponožky v mokřadu a snažilo se usnout na větvi, která se tvářila jako polštář. Největší drama: kdo přežil noční misi bez ztráty svačinky, získal čestný titul „Přeživší rohlíků”.

Dopoledne se neslo v duchu tajných operací. Děti se učily, jak na falešné pasti, aby nepřišly o boty, a také jak odhalit skutečné vedoucí v převleku za borovici. Kreativita byla povinná výbava: vznikaly léčky z klacků, šňůrek i ztracených šátků. Hlavní bod programu: zneškodnění vlastní pasti dřív, než do ní spadne někdo ze skupiny. Bonusové body získali ti, jejichž past na vedoucí zůstala neodhalena až do oběda.

Na řadě byl výcvik ve vodě. Hrdinská skupina se vrhla do táborového potoka, kde trénovala plavání v maskáčích, házení imaginárních granátů (pěnových míčků) a útěk před náhlou sprchou z kbelíku. Kdo zvládl ponoření i s čepicí na hlavě, byl pasován do „Vodního komanda”.

Když už se zdálo, že voda nemůže být zábavnější, nastal čas na průzkum onoho potoka dál než jen „kde stačím“ – ve stylu vietnamské džungle. S větvičkami za uchem, maskovacími barvami a pokřikem „Vody se nebojíme!” se děti vydaly na průzkum kudy tudy asi tak by mohli vést pašerácké stezky. Průzkum zahrnoval brodění, plížení, občasné omývání maskovacích barev a neúspěšné pokusy utajit mokré ponožky před kontrolou.

Den skončil společným posezením, kde se sdílely nejvtipnější zážitky: od pasti na vedoucího až po ponožky, které už nikdy nebudou suché. Děti se shodly, že pátý den tábora je ten, kdy se z každého stává ostřílený táborník, který se nebojí ani pastí, ani vody – a už vůbec ne vedoucího v převleku za borovici.

Šestý den: 15.8.2025

Vojenský chaos, vodní etapa a hollywoodský konec

Když šestý den tábora začal, nikdo nečekal, že se místo příjemného zvuku budíčku rozezní poplach tak hlasitý, že by probudil i medvěda v zimním spánku. Zatímco někteří hledali na polštáři kapesní sirénu k vypnutí, ostatní už zmatkovali, kdo je vlastně ten „nepřítel“, který nám přišel narušit snídani. Zbraně byly připraveny a obrana tábora byla zahájena. Snídaně se poté změnila v strategické setkání generálního štábu.

Po ranní dávce adrenalinu a rohlíků jsme vyrazili na vojenskou pátrací akci. Úkol byl jasný: najít sestřeleného pilota a zachránit černou skříňku! Někteří si spletli „černou skříňku“ s černou ponožkou z včerejšího prádla, ale nakonec se podařilo objevit oba poklady a pilot byl zachráněn, i když jeho uniforma připomínala spíš maskovanou pyžamovou párty.

Odpoledne na nás čekal „lehký program“, což se v táborovém slangu rovná vodní válce, protože vedro bylo takové, že by se i pouštní velbloud přihlásil na sprchu. Voda létala vzduchem, z účastníků se stali chodící ždímačky a tábor se proměnil v improvizovaný aquapark. Slunečník sloužil jako štít, kelímky jako granáty a v tu chvíli bylo jasné, že největším vítězem jsme všichni bo jsem vyhráli nad vedrem, teda aspoň na chvilku.

Večer jsme sbalili výstroj na vícedenní misi, známou jako puťák. Rychlokurz balení: narvi do batohu vše, co najdeš, a doufej, že ti zbyde místo na sušenku. Po večeři jsme se proměnili v diváky kinoklubu pod širým nebem, kde se promítal film, u kterého se všichni snažili neusnout dřív, než hlavní hrdina zachrání svět.

Šestý den tábora byl tedy směsicí vojenského chaosu, vodních bitev a hollywoodského finále. A ponožky? Ty nadále slouží v záloze jako tajná zbraň pro případ dalšího poplachu.

Sedmý den: 16.8.2025

Boj o přežití v divočině

Kronika malých velkých hrdinů vojenského tábora

Další den našeho vojenského tábora začal jako každé správné dobrodružství – rozkazem, špetkou zmatku a velkou dávkou očekávání. Dopoledne si mladí kadeti nafasovali jídlo, což bylo v jejich očích téměř ekvivalentem vyfasování medaile za statečnost. Následně byli nasměrováni na neznámé území, kde jejich GPS fungovala asi tak dobře jako kompas z Kinder vajíčka. Úkol byl jasný: dostat se zpět do tábora, dřív než jim začne kručet v břiše tak nahlas, že je najdou i divočáci.

Když už si začali myslet, že za odměnu dostanou maximálně šišku a pár borůvek, dorazil zásobovací tým s naprosto esenciálním vybavením. Spacáky, karimatky, plachty na přístřešky – a hlavně bedýnka s pokladem v podobě masa, cibule, česneku, koření, a dokonce pohanky a chleba! K tomu obrovské zásoby pitné vody, aby se mohli osvěžit i umýt, což někteří považovali za zbytečný luxus – přece vojáci se nemyjí, jen otírají blátem, ne?

Nadešla chvíle kulinářské kreativity: z vyfasovaných surovin se začaly rojit recepty, které nezná ani chef z televizní soutěže. Byl zde pokus o pohankové risotto s cibulovým závojem, česnekovo-masový ragú pod přístřeškem z plachty, a dokonce i experiment s pohankovým chlebem, který by vydržel i výsadek na Mars.

A když slunce zapadlo, čekala na všechny opravdová vojenská zkouška – noc pod širým nebem. Přístřešky z plachet vypadaly různě – od elegantních konstrukcí až po chaotické hromady spacáků a karimatek, které by nerozpoznal ani zkušený medvěd. S plnými břichy a hlavou plnou nových zážitků se děti chystaly přečkat noc, odhodlané ubránit svůj pohankový poklad před nočními nájezdníky (rozuměj vedoucími na obchůzce).

Na závěr lze říci, že sedmý den tábora byl plný dobrodružství, humoru a nezapomenutelných pohankových legend, které se budou předávat z generace na generaci – nebo do příštího tábora, kde pohanka opět zaútočí!

Osmý den: 17.8.2025

Osmý den tábora: Výcviková mise, extrakce spacáků a navigační dobrodružství

Osmý den tábora začal napínavě – ranní probuzení na vícedenní výcviková misi mimo základnu. Ráno proběhla operace s krycím názvem "Extrakce spacáků a karimatek", což ve skutečnosti znamenalo hromadné vyprošťování zpod stromů, zpod kamarádů i zpod podivného mechu, který se v noci ukázal jako velmi pohodlný, leč podezřele vlhký. Spolu se spacáky byli účastníci extrakce podrobeni zevrubné kontrole, zda mají všechny končetiny, boty na nohou a zásoby na několik dalších dní (nepočítaje tajné zásoby sušenek schované v ponožkách).

Velitel mise, který vypadá v maskáčích jako rozespalý Indiana Jones, zahájil kontrolu mužstva a stavu zásob. Po rychlém sčítání batohů a energetických tyčinek se ukázalo, že zásoby jsou dostačující, mužstvo relativně kompletní (jeden účastník byl nalezen zamotaný ve spacáku, ale s úsměvem) a motivace na návrat do základního tábora vysoká – zejména kvůli příslibu večerního ohně.

Následoval rozkaz: "Zpět do základního tábora!" Zní to jednoduše, pokud ovšem buzola neukazuje spíš směr pro nalezení nejbližší ledničky a mapa slouží hlavně jako podložka pod rohlík. Po pár okružných toulkách po okolí, které byly označeny jako "orientační trénink", se všichni shledali opět pohromadě. Nikdo nebloudil déle než bylo zdrávo, a dokonce i ten, kdo šel po azimutu podle mraveniště, dorazil včas a s úsměvem.

Po hrdinném návratu to mužstvo zalomilo hned u táborového ohniště, kde se rozjela gurmánská show: opékání buřtů, chleba na klacíku a pokusy o grilované jablko. Atmosféra se nesla ve znamení zpěvu všech známých i méně známých táborových hitů, od "Tři čuníci" až po improvizovanou hymnu II.BZU. Večer vrcholil vyprávěním legend o bludném kameni, který každoročně zabloudí na jiný konec lesa.

Osmý den opět ukázal, že týmová práce, smysl pro humor a zásoba buřtů jsou základem každé úspěšné výcvikové mise. Navigační schopnosti sice vyžadují jisté doladění, ale zážitky a pohoda u ohniště se počítají do sbírky legendárních táborových historek.

Devátý den: 18.8.2025

Jak se z nás stávají budoucí generálové (a outdoorový kuchaři)

Devátý den na našem táboře ve znamení Vietnamu začal tak, jak se na správnou vojenskou jednotku sluší – v plné síle a s kartáčem v ruce. Z původní ambiciózní myšlenky rozdělit oblečení na „mokré, suché, čisté, špinavé“ nám už za pár minut zůstaly dvě jasné kategorie: „To ještě ujde“ a „To už nejde“. Odborníci na úklid se rychle vyškolili – a ti, co se rozhodli spíše pro strategický ústup před hadrem, byli povýšeni na důstojníky grilu a vysláni s kuřaty k ohni.

Každý správný voják ví, že velitel potřebuje nejen čistou uniformu, ale i plný žaludek. Táborem se linula vůně pečeného kuřete, která motivovala i nejtvrdší odpůrce úklidu ke zrychlenému třídění ponožek. Odměnou za statečnost u rožně byla hrdinská porce – a také mastné ruce.

Po obědě se z nás stali opravdoví vojáci. Vrhnout granát na cíl, do dálky a občas i mimo dohled vyžadovalo nejen sílu, ale i strategické plánování. Následovalo pochodování, během kterého nám písně i kroky splývaly v jedno, a učili jsme se hodnosti. Zjistit, že generál je větší šéf než seržant, bylo pro některé objev století.

Večer nás čekalo velké koupání – sprchy v táborových podmínkách znamenaly buď ledovou vodu nebo frontu delší než vietnamské džungle. Po očistě přišla poslední výzva dne: střelecký výcvik s airsoftovými zbraněmi. Kdo se ráno bál hadru, odpoledne se nebál ani airsoftové kulky. Míra střeleckého nadšení byla tak vysoká, že i mýdlo by se dalo použít jako munice.

• Největší hrdinství dne: Ponožka, která přežila všechny kategorie třídění.
• Největší kuchařský úspěch: Kuře, které bylo snědeno dřív, než došlo na rozdělování hodností.
• Největší vojenská inovace: Granát letící překvapivě dopředu.

Na konci dne jsme byli sice unavení jako vojáci po pochodu džunglí, ale bohatší o zážitky, mastné ruce a alespoň jednu ponožku, která „ještě ujde“.

Desátý den: 19.8.2025

Balónky, bahno a statečná oběť chleba

Pokud si někdo myslel, že vojenský tábor znamená odpočinek a slunce v zádech, desátý den nás bez milosti vyvedl z omylu. Dopoledne jsme se proměnili v mistry maskování: vypadali jsme jako směs lesních duchů, tlejícího mechu a zapomenuté svačiny z loňska. Hustý i méně hustý terén nás sice zpočátku děsil, ale už po chvíli jsme se plazili tak nenápadně, že by nás neodhalil ani ostřílený strýc Myslivec.

Odpoledne přišel čas na legendární bojovou operaci „Najdi a znič snipera“. V roli sniperů tentokrát excelovaly balónky, které se rafinovaně rozesely po lese a čekaly na své neohrožené lovce. Naše airsoftky se rozezněly, a když jsme některý z balónků „sestřelili“, slavili jsme, jako bychom právě osvobodili celou základnu. Pravda, jeden balón se schoval tak dobře, že ho možná hledá výsadek ještě teď.

Večer pak patřil zaslouženému klidu u táboráku. Opékali jsme chléb, což je disciplína vyžadující strategii i odvahu—některé krajíce skončily lehce opálené, jiné uhelnatě hrdé, ale všechny nakonec zmizely v hladových žaludcích. S kytarou a zpěvem jsme završili den plný dobrodružství a smíchu, protože i vojáci musí někdy sundat maskáče a zahrát si na trampské bardy.

Tak končí náš desátý den: v prachu, smíchu, s trochou popela na chlebu a hlavami plnými zážitků.

Jedenáctý den: 20.8.2025

Kde balonky jsou sklady a vedoucí září víc než hvězdná obloha

Pokud jste si mysleli, že dětský tábor je jen o zpívání u ohně a hledání šišek v lese, tak vás jedenáctý den s vojenskou tématikou přesvědčí o opaku! Den začal tím, že se z našich táborových družstev staly elitní jednotky Američanů a Vietcongu. Zatímco Vietcong pečlivě hlídal své „sklady“ (táborové balonky, které nestihly utéct), Američané se proměnili v akční hrdiny s airsoftovými zbraněmi a pokusili se tyto „sklady“ zneškodnit. Někteří balonkoví skladníci v sobě objevili vrozené schopnosti stealth, jiní naopak ztělesnili filosofii „co balonek vydrží, to se počítá“.

Po epických bojích, kdy se strategické plány střetávaly s realitou, a americké družstvo zjistilo, že balonky mají větší výdrž než jejich zásobník, nastal čas na výcvik v šifrování a morseovce. Děti si popletly pár „čárek“ s „tečkami“, což mělo za následek několik tajných zpráv typu „Večeře je ve stanu 5“ nebo „Vedoucí je v pasti u latríny“.

Odpoledne se neslo v duchu rybolovu, kde místo typických udic hrály prim provázky s magnetem. Lovci museli z vody vylovit udici (někteří si spletli magnet s rybou, takže rybářská úspěšnost prudce klesla). Nakonec si každý ulovil svou magnetickou rybu, a tak byla večeře zachráněna. Nutno podotknout – pokud by byli rybáři s takovou výbavou nasazeni do skutečné války, kapři by do dvou minut zahájili evakuaci.

Večerní akce Bludička, neboli hon na svítící vedoucí, už patří mezi tábornickou klasiku. Vedoucí se ověsí svítícími tyčinkami a promění se v zářící tvory, kteří pobíhají po kraji lesa rychlostí, která by slušela i divoké zvěři. Děti se pak promění v lovce, kteří se snaží tyto „bludičky“ chytit a získat od nich sladký poklad. Akce opět sklízí obrovský úspěch – nejen proto, že děti běží rychleji než u oběda, ale i proto, že pohled na svítící vedoucí v lese je nezapomenutelný.

Tak skončil jedenáctý den tábora – plný akce, smíchu, trošky taktiky, spousty magnetů a barevných světýlek. Pokud se rodiče ptají, proč jsou děti večer tak unavené, odpověď je jednoduchá: právě prošly výcvikem, který by jim záviděly i speciální armádní jednotky!

Dvanáctý den: 21.8.2025

Když marshmallowny létají a vojenské uniformy ztrácí glanc

Už v sedm hodin a třicet minut ráno se táborem rozléhal zvuk budíku, který svým tónem připomínal spíš poplach než pozvánku ke snídani. Po krátkém brífinku se rozjela naše legendární hra „sniper“, kde se jedno družstvo proměnilo v elitní vojáky s misí: bránit balonky za každou cenu než je druhé družstvo nemilosrdně sestřelí airsoftovou zbraní. Družstva si tentokrát vyměnila role, takže i ti, kteří minulý týden nevěděli, co je to balonek, teď mluvili o „taktické obraně“ a „strategickém útoku“ jako ostřílení generálové. Některé balonky chtěli přežít i s šokem, ale nakonec všechny padly hrdinně v boji.

Ještě předtím, než se začal podávat buřtguláš, vypukla poslední etapa celotáborové hry. Tentokrát museli jednotlivci prokázat, že jsou nejen ostřílení střelci, ale také mistři přežití: rozdělat oheň pomocí křesadla. Někteří z toho udělali show s dramatickým foukáním do jiskry, jiní poprosili kamaráda, aby „náhodou“ přiložil sirku. Za zvuku praskajícího klestí pak začala stavba věže ze špaget a marshmallownů. Architektonické ambice byly veliké, výsledky spíše komické. Některé věže vypadaly jako moderní umění, jiné jako trosky po airsoftovém zásahu. Marshmelounů ubývalo záhadně rychle – vyšetřovací tým podezřívá hlad, nikoli gravitaci.

Po obědě následovala operace „Najdi a přines dřevo“, což se ukázalo jako kombinace orientačního běhu, sběru lesních plodů a povinného úklidu. Někteří účastníci objevili dřevo, někteří zase nové boty v bahně, a všichni nakonec zjistili, že největší výzvou je „ukliď po sobě les“. Na konci akce se les leskl čistotou (nebo se to aspoň tvrdilo na nástupu).

Den jsme zakončili posledním táborákem takzvaným pečbuřtem, což je kombinace pečeného buřtu, spáleného chleba a nezbytného zpívání s kytarou. Atmosféra byla dojemná, buřty voněly a kytarista tentokrát zahrál i na přání. Na chvíli si všichni připomněli, že vojenská disciplína a dobrodružství tábora mají společného jedno – bez smíchu a kamarádství by to byla jen obyčejná nuda.

• Legenda dne: Nejvyšší věž ze špaget byla oficiálně pojmenována „Špagetová Eiffelovka“.
• Nejrychlejší rozdělaný oheň vznikl pomocí křesadla, ale zhasl dřív, než dorazil marshmeloun.
• Organizátoři informují, že všechny balonky přežily den, nepočítaje psychickou újmu.

Třináctý den: 22.8.2025

Jak jsme osvobodili zajatce, vyčistili tábor a skoro zaplakali nad kufry

Když se řekne předposlední den tábora, většina lidí si představí poklidné balení a rozloučení se s partou. Ale ne u nás! My jsme si totiž hráli na vietnamskou válku, a to s takovým nasazením, že by i hollywoodští režiséři bledli závistí – a to nejen kvůli našim autentickým airsoftovým zbraním (a občas i autentickým modřinám).

Dopoledne jsme naposledy procvičili všechno, co jsme za tábor zvládli. Zátarasy, přepady, tichý přesun džunglí (čti: kolem kadibudky). Každý už byl v bojovém módu, někteří dokonce natolik, že málem zapomněli na snídani.

Jenže! Při návratu do tábora jsme zjistili, že nám chybí jeden statečný člen naší jednotky. Všude bylo ticho, až podezřele podezřelé. Začali jsme vyšetřovat, analyzovat stopy a po chvíli bylo jasno: únos! Nepřítel udeřil. Okamžitě jsme po vzoru všech akčních filmů postavili zátarasy, rozdali si role inspektorů a začali kontrolovat každé projíždějící „vozidlo“ (někdy to byl trakař, jindy koloběžka nebo kolečko s kotlíkem).

A vida! V jednom vozidle jsme opravdu objevili našeho ztraceného kamaráda – tvářil se statečně, byť mu chyběla svačina. Při záchraně však přišel útok nepřítele. Žádná panika, naše airsoftová jednotka spustila zuřivou palbu, že i okolní veverky zalézaly do děr. Pod krytem našeho legendárního BVP (Bojově Vtipné Přibližovadlo) jsme nepřítele zatlačili do kouta a nekompromisně zlikvidovali (tedy až na jednoho, který se rozhodl, že radši dezertuje do kuchyně).

Po hrdinském výkonu následoval oběd, který chutnal o to lépe, že jsme si ho zasloužili v bitvě. Po poledním klidu a sladkých odměnách za úklid i celotáborovou hru čekala na všechny poslední výzva: balení a úklid. Nastal nesmutnější čas tábora – batohy, vaky, spacáky, zmizelé ponožky a krabice od sušenek, které se záhadně rozmnožily po celé chatce.

Abychom zahnali smutek, večer jsme si dali luxusní večeři: brambůrky a řízečky Pak nastala chvíle promítání filmu. Snad se do zítřka všichni sbalíme, nic nezapomeneme a domů si kromě zážitků odvezeme i všechny končetiny.

Největší ponaučení? Vietnamská válka v podání našeho tábora je nejen plná adrenalinu a záchranných misí, ale hlavně těch nejlepších vzpomínek, které si vezmeme domů do civilu.

Čtrnáctý den: 23.8.2025

Jak se z uklízení chatiček, bojového oběda a hromadného odjezdu stává nezapomenutelný zážitek

Ráno posledního dne tábora začíná stejně, jako by někdo do rozespalých táborníků nalil dvojitou dávku kofeinu. Už kolem sedmé ráno je slyšet, jak se z chatiček ozývá zuřivé šustění spacáků, výkřiky „Kam jsem dal ten druhý sandál?!“ a melodické bouchání kufrů, které by nejednu orchestrální skladbu strčilo do kapsy. Vzduch voní nervozitou, vzrušením a jemným nádechem dezinfekce.

Děti i dospělí se vrhají do úklidu s energií, kterou během tábora pečlivě schovávali jen pro tuto chvíli. Pod každou postelí čeká alespoň jeden zapomenutý poklad – ponožka, která si vysnila svobodu, polštářek s cizím jménem nebo zapomenutá sušenka, jež by mohla být archeologickým nálezem příští století. Vzduchem létají pytle na odpadky, houbičky i hadry a občas někdo vykřikne: „Kdo má ten zelený zubní kartáček?!“

Zatímco v chatičkách kulminuje hon na drobky, v kuchyni se rozjíždí maraton saponátu a vody. Hrnečky putují po lince rychlostí sprinterů a talíře zpívají svou křehkou porcelánovou symfonii. Děti s jazykem na vestě drhnou příbory, aby vedoucí uznali jejich snahu a nikdo nemusel vracet neumytý hrnec zpátky.

Když už se zdá, že je vše uklizeno, přichází na řadu královské finále: bojový oběd. Dnešní menu je jednoduché, ale legendární – párky. Ne servírované na talíř, ale přímo z hrnce. Kdo má rychlou ruku a odvahu přiblížit se k vařící vodě, urve si ten nejlepší kousek. Občas dojde i na souboj pohledem, když dva táborníci míří ke stejnému párku – v tu chvíli ani zkušení vedoucí nezasahují, neboť tábornická čest je v sázce.

Po obědě se vše sbalí, batohy a kufry se kupí na hromadě, kterou by nezvládl ani horolezec. Poslední objetí s kamarády, výměna adres, slibů na příští rok a už se všichni hrnou na nádraží. Ve vlaku to připomíná spíš přesun cirkusu než běžné cestování – v uličkách se proplétají spacáky, z reproduktorů zní táborová hymna a smích střídají střípky loučení.

Cestou domů už všichni v duchu plánují, jaké ponožky si příště rozhodně nezapomenou... a tajně doufají, že příští bojový oběd bude ještě větší bitva než letos.

Obrazově